Má cesta k angličtině nebyla jednoduchá. Byla jsem angličtinou zcela nepolíbená, když jsem se ji začínala učit. Chodila jsem na hodiny, ale nechápala jsem vůbec nic, strašně mě to nebavilo. Pak můj táta odjel pracovat do nemocnice na Maltu a my jsme s rodinou přijeli za ním. Měla jsem tehdy nastoupit do sedmé třídy, a tak jsem začala chodit do Junior Lycea na Maltě. Zápisky ze školy jsem psala foneticky, odpoledne jsme s tátou seděli u stolu a přepisovali poznámky, já se učila pravopis, slovíčka, stavbu vět…. Byl to křest ohněm, ale to nejlepší, co se mi v učení angličtiny mohlo stát. Svou dráhu studia angličtiny v zahraniční jsem ještě podstoupila jednou, kdy jsem na střední škole odjela do USA a tam chodila do školy.

Angličtina mne v podstatě provázela mým životem dál. Bakalářský titul jsem vystudovala na Anglo-American College v angličtině a další má kariéra se točila okolo mezinárodních firem. Dalo by se říci, že angličtina byla mým každodenním chlebem, byla mou součástí. Aby toho nebylo málo, doučovala jsem angličtinu děti i dospělé i po odpoledních.

O mnoho let později jsem pak otevřela v Písku Studijní centrum BASIC, kde jsem doučovala děti angličtinu, češtinu, čtení, psaní a matematiku. Na toto období vzpomínám velmi ráda, podařilo se mi pomoci mnoha dětem odbourat strach z učení, překonávat překážky, zvládnout školní látku a především nebát se chybovat. Centrum jsem po nástupu Covidu uzavřela, měla jsem tehdy menší děti, které mne potřebovaly doma.

Ráda se proto vracím k učení dětí, i dospělých a k tomu, co mě opravdu baví a naplňuje.